Creutzfeldtova - Jakobova nemoc (CJD)

Onemocnění patří do skupiny neurodegenerativních chorob vyvolávaných priony. Mezi tato prionová onemocnění patří nejen Creutzfeldtova-Jakobova nemoc, ale také celá řada onemocnění zvířecích i lidských. Mezi nejznámější zvířecí prionová onemocnění patří bovinní spongiformní encefalopatie (BSE), jejíž epidemie začala ve Velké Británii v roce 1986 a je dávána do přímé souvislosti s výskytem Creutzfeldtovy-Jakobovy nemoci (CJD).

Příčinou uvedených onemocnění jsou infekční činitelé - priony. Jedná se o zkratkové slovo vytvořené z prvních písmen slov: proteinaceous infectious particles, tedy bílkovinné infekční částečky. Tento pojem vytvořil americký neuropatolog S. Prusiner v roce 1982 a v r. 1997 byl za svou prionovou teorii oceněn Nobelovou cenou.

Základem prionů je bílkovina - glykoprotein. Priony se ve své přirozené formě vyskytují v organismu a to nejen v nervovém systému, ale jejich funkce nebyla zatím objasněna. Patologické priony mají stejné chemické složení, ale jiné prostorové uspořádání. S tím souvisí i fakt, že přirozené priony podléhají proteolýze, zatímco patologické nikoliv a jsou odolné vůči běžné dezinfekci a sterilizaci.

Patologické priony se dostávají do organismu alimentární cestou. Není zatím známo, jak probíhá jejich cesta do nervových buněk (neuronů) centrálního nervového systému (CNS). Zde však patologické priony indukují již přítomné přirozené priony na formu patologickou. Patologické priony se množí a destruují neurony - v tom se spatřuje základ patogeneze CJD i ostatních prionových neurodegenerativních chorob. Další cestou přenosu do organismu může být například použití infikovaných operačních nástrojů.

Creutzfeldtova - Jakobova nemoc byla popsána v roce 1920 německým psychiatrem Hansem Gerhardem Creutzfeldtem. Stejné onemocnění popsal o rok později další německý psychiatr - Alfons Maria Jakob, takže se můžeme setkat i s názvem, kde jména autorů jsou v opačném pořadí.

V současnosti se rozlišují 4 formy tohoto onemocnění: Sporadická CJD, Iatrogenní CJD, Familiární CJD a Nová varianta CJD.

Sporadická CJD

Příčina onemocnění je neznámá, asi 15% případů je dědičných. U všech dosud známých případů byly zjištěny mutace genu pro prionový protein (PRNP), který se nachází na krátkém raménku chromosomu 20. Jedná se o autozomálně dominantní typ dědičnosti a analýza PRNP umožňuje toto onemocnění diagnostikovat .

Onemocnění se objevuje nejčastěji mezi 60 - 65tým rokem věku (rozmezí 45 - 75 let věku). Obě pohlaví postihuje stejně. Uvádí se výskyt 1 případ/1 milion obyvatel/1 rok s tím, že v populaci lidí starších než 65 let a v populaci gerontopsychiatrických oddělení by mohl být vyšší. Onemocnění probíhá nejčastěji několik měsíců, ve většině případů dobu kratší než jeden rok. Diferenciální diagnóza je diferenciální diagnózou syndromu demence.

Iatrogenní CJD

Označuje se jako „náhodně přenesené“ (accidentally transmitted CJD). Onemocnění bylo zjištěno po transplantacích rohovky, po použití nedostatečně sterilizovaných intracerebrálních elektrod, transplantacích dury mater, dále užitím růstového hormonu a gonadotrofinu získaného z kadaverozních hypofýz.

Dle šetření WHO se dosud jedná o přibližně 300 případů. Tuto skutečnost reflektuje i Ministerstvo zdravotnictví ČR ve Vyhlášce č.195/2005 o předcházení vzniku infekčních onemocnění.

Familiární CJD

Je způsobena mutacemi PRNP. Diagnostikuje se na základě neuropsychiatrických příznaků a na základě pravděpodobné či možné diagnózy CJD u příbuzného v 1.stupni. Potvrzena musí být molekulárně genetickým vyšetřením. Vyskytuje se v oblasti Kysuce a na jižním Slovensku s přesahem do přilehlé oblasti Maďarska.

Nová varianta CJD

Byla popsána v roce 1996 na 10 případech ve Velké Británii v důsledku zvýšeného epidemiologického dohledu po epidemii BSE. V současnosti je popsáno více než 120 úmrtí, další 3 ve Francii, po jednom podezření bylo zjištěno ve Španělsku a Itálii. V České republice Nová varianta CJD nebyla zatím zachycena.

Definitivní diagnóza CJD je založena na neurohistologickém vyšetření doplněném imunohistochemickými metodami , metodou western blot a molekulárně genetickým vyšetřením. Při pozitivitě neurohistologického vyšetření se nachází trojice změn: spongiformní /houbovitá/ dystrofie, úbytek neuronů a glióza. Imunohistochemické vyšetření spočívá v zjišťování komplexů různých typů protilátek barvením. Metoda Western blot se provádí již v průběhu onemocnění, jedná se o nález nespecifického proteinu 14-3-3 v mozkomíšním moku. Jeho nález je specifický pouze pro Sporadickou CJD.

Uvedená vyšetření se provádějí v Národní referenční laboratoři transmisivních spongiformních encefalopatií a Creutzfeldtovy-Jakobovy nemoci České republiky. Tato laboratoř byla zřízena z rozhodnutí MZd ČR 1.7.2001 při oddělení patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Vedoucím je prim. MUDr. František Koukolík, DrSc.

MUDr. Josef Lukáš, přednosta primariátu 13