Jsem patologický sexuální agresor

Se ženami se seznamuji normálně přirozeným způsobem. Nedělá mi problémy se seznámit, povídat si s partnerkou, zjistit po čem touží, co jí zajímá, co jí mohu nabídnout, čemu se zasměje, jaký má smysl pro humor. Přechod od povídání k něžnostem mi také nedělá problém. Snažím se přizpůsobit partnerce a nenaléhat příliš rychle na doteky. Problém nastává až ve chvíli, kdy po líbání, mazlení a osahávání má nastat soulož. V té chvíli dostávám strach ze selhání. Partnerky byly většinou zklamané, já jsem reagoval depresí a následoval rozchod.
Proto, abych byl schopen soulože, musí dojít k nastolení neerotického kontextu. Partnerka musí být nevyladěná ke styku, nebo může pomoci skupinový sex, sledování pornofilmů a podobně. V mém sexuálně motivačním systému je koordinační chyba, jelikož dílčí motivační stavy na sebe nenavazují. Pokud se mazlím s partnerkou, nejsem schopen se stejnou partnerkou souložit!

Já a ženy

Jdu po chodníku ve velkém městě - všude je plno lidí. Pokud nejsem myšlenkami mimo realitu / to jsem dost často/, mám dobrou náladu, potom můj pohled vždy směřuje na mladé štíhlé ženy a dívky. Prvně si všímám postavy, konkrétně zadečku. Moje první myšlenka: Chtěl bych si sáhnout na ten krásný zadeček. Fronty v obchodech, při nákupech vstupenek a jízdenek, postupování do autobusu v řadě za atraktivní ženou a mnoho dalších podobných situací mě dokáže vzrušit. V mladším věku jsem občas míval i erekci, což se mi již nyní nestává. Neznámé mladé ženy jsou však stále tím nejpřitažlivějším objektem pro můj sexuální motivační systém.Moje bujná fantazie mi poté umožní si představovat události, které jsou ve skutečnosti nemožné a u těchto představ v soukromí masturbovat. V představách chybí seznamování, namlouvání, líbání, svlékání a předehra. V představách je pouze tvrdý sex, většinou skupinový a na neobvyklých místech. Ve skutečnosti však mám velké zábrany se svléknout před ženou do naha, i proto zůstanu asi navždy pouze u představ a pornofilmů. Pouze dvakrát v životě jsem zažil při souloži orgasmus, v obou případech byla partnerka nevyladěná ke styku. Choval jsem se jako sexuální agresor. Často mě však provázejí depresivní nálady a potom o ženách přemýšlím zcela jinak. Toužím po něžné a citlivé partnerce, po objetí, po hlazení, které není předehrou sexu. S přibývajícím věkem je uspokojování sexuálních potřeb stále méně časté. Do popředí se dostává důležitost vzájemného pochopení, vzájemné důvěry a tolerance drobných odlišností v povaze. Sexuálně uspokojit se mohu sám - tak, jako jsem to dělal sám po většinu života. Díky náhledové terapii jsem schopen případně budoucí partnerce vysvětlit, proč u mě některé mechanismy v sexuálním chování nefungují tak, jako u většiny mužů. Moje výhoda je moje výřečnost, schopnost seznámit se se ženou běžným způsobem a bavit se o mnoha tématech. Nedostatkem je moje časté propadání do melancholie. I malé nezdary mě občas sráží do kolen a ženy rychle pochopí, že nejsem silná osobnost.V soukromí jsem si dříve občas zasouval vibrátor do konečníku a představoval si situaci, že se musím podřídit dominantnímu muži a že s ním mám anální styk. Bylo to příjemné a vzrušující, ale ve skutečnosti bych to nezkoušel. Mám strach ze zranění, z přenosu viru HIV a nemoci AIDS. U některých představ je lepší, pokud zůstanou pouze představou.

Já a dívky v pubertě

V mém posledním zaměstnání jsem byl vychovatelem , kde jsem měl na starosti i pubertální dívky. Slečny v pubertě ještě v sobě nemají vyvinuté cudné chování. Jsou často hlučné, upozorňují na sebe, provokují a občas i svádí. Ostatním kolegům to vadilo, mně se to svádění a necudné chování od některých dívek líbilo / pokud to nepřekročilo únosnou mez / a zvedalo mi to sebevědomí. K práci vychovatele se již nikdy nevrátím. Jeden průšvih stačil.

Pacient ve 3. stupni ochranné ústavní sexuologické léčby po spáchání trestného činu pohlavního zneužívání
s diagnosou sexuální agrese